Žiji již 15 let let v Budapešti se svým maďarským manželem, 10. letým bystrým synem a roztomilým kocourem. V druhé polovině roku 2024 nastal v mém profesním životě zlom a dostala jsem výpověď z organizačních důvodů z nadnárodní společnosti, kde jsem pracovala 14 let. Někdo by mohl takovouto situaci popsat slovy: Pane Bože, dostal/a jsem výpoveď, co se mnou bude?

Já jsem to ale vzala za druhý konec a řekla si: TAK A TEĎ MÁM MOŽNOST SI SPLNIT SEN - DĚLAT CO OPRAVDU CHCI A BUDE MI DÁVAT SMYSL. Uchopila jsem, tuto ze začátku nelehkou situaci za pačesy, a šla si za svým již dávným cílem… stala se ze mě celostní koučka.

Díky tomuto kroku jsem našla svůj smysl života, ještě více prohloubila svoji lásku a touhu pomáhat lidem a v neposlední řadě byla svědkem transformačních zvratů životů mých bývalých kolegů, přátel a známých, které mě nadále neuvěřitelně motivují, baví a utvrzují v mém poslání.

Nevím již co znamená spojení „work/life balance“, protože má práce je mým koníčkem, nemám co balancovat. Užívám si této svobody, pocitu, že NEMUSÍM, ale CHCI a můj den je přesně podle mých představ 🙂

Už jako malá holka jsem měla vůdčí ambice. Ve školce mi říkali šéfová, jelikož jsem ráda velila dětem. A když si tety=paní učitelky chtěly vypít kávu, postarala jsem se o řádný chod té naší skupinky 🙂 Bohužel mi tento způsob vedení tak trochu zůstal. Pracovala jsem více jak 6 let ve vedoucích pozicích a moji podřízení mě měli celkem rádi, ale věděli, že musí tak trochu šlapat jako švýcarské hodinky.

Vyžadovala jsem od nich poslušnost a plnění mých požadavků a někdy i příkazů. Nezapomenu na to, když jsem se o sobě dozvěděla, že jsem„… ta přísná Lenka, se kterou se nedá moc diskutovat. Je potřeba dělat, to co řekne a bude klid“… au… tohle byla rána přímo do srdce, díky které jsem zažila svůj první velký AHA moment. Měla jsem na výběr 2 možnosti: buď ještě více šlápnu na plyn a přitvrdím anebo se zastavím a zamyslím:

zda-li je něco, co s tímhle mohu udělat JÁ SAMA, PROTOŽE MI V TOMHLE VŮBEC NENÍ DOBŘE.

Další životní etapa, která mi nastavila podobné zrcadlo bylo rodičovství. Tam jsem poznala, že autoritativní styl nevede nikam, maximálně tak k oboustranné frustraci a potažmo i k pláči.

Na druhou stranu jsem byla od malička obdarována uměním naslouchat - byla jsem jakousi vrbou pro mé kamarádky - bystrostí, nesouzením druhých a pěknou dávkou empatie… jen jsem bohužel nebyla schopná v této životní etapě tyto dary dobře uchopit a udělat z nich mé přednosti, které jsou – dle mého názoru – předpokladem pro každého výborného kouče.

A tady začala moje cesta, kde jsem si byla vědoma, že musím skloubit efektivitu s empatií a angažovaností a vytvořit prostředí i výsledky, které člověka navedou správným směrem - k cíli a celkové spokojenosti.

Začala jsem pátrat, co s tím mohu dělat. Byla jsem si jistá, že mám v sobě potenciál přijít tomu všemu na kloub a cítit se v tom dobře, potažmo to prakticky "žít" a využít v koučinku. Začala jsem sebe sama více vnímat, ale potřebovala jsem pomocnou ruku, něco či někoho, kdo mě navede. 

Mým úplně prvním krokem na cestě k sebepoznání byly především kurzy a knihy určené k výchově dětí, kde mi docvaklo, že výchova je především o rodičích, a ne o dětech 🙂 Mohu zde zmínit kurz Výchova Nevýchovou a knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi, Aha rodičovství či Koncept Kontinua, které mě především naučili respektu a pochopení reakcí, se kterými se denně setkáváme. Do dnešního dne také sleduji blog Děti jsou taky lidi, který se mnou hodně rezonuje.

Díky svému členství v Younity CZ/SK jsem se dostala do bodu, kdy jsem chtěla začít více rozumět tomu, jak funguje naše mysl a tělo. Začala jsem se zajímat o Bruce Liptona, Gregga Bradena a Joe Dispenzu, který mě přivedl k meditování a i úspěšnému absolvování kurzu The Formula. Strávila jsem stovky hodin poslechem podcastů od velmi inspirativních a úspěšných lidí na téma seberozvoj, biohacking, ze kterých jsem si pokaždé vzala to, co mi dávalo smysl.

A abych toto všechno doplnila tím „pravým koučinkem“, začala jsem se vzdělávat a inspirovat jedním z nejúspěšnějších a nejznámějších amerických koučů – Jackem Canfieldem. Ten mi dodal odvahu, že vše je možné (když se chce :)) a jeho několikaleté zkušenosti jsem začala i prakticky aplikovat. Každodenní prací na sobě jsem pomalu rostla a vnímala i výsledky.

V této době se mi již dostávali pozitivní feedbacky od svých podřízených a kolegů, které jsem koučovala a mentorovala několik let v nadnárodní společnosti, díky nimž jsem se utvrdila, že tato cesta je správná:

„Lenko, s tebou se tak krásně povídá, ty máš tak zajímavé a občas i provokativní otázky! … Já jsem přišel s problémem, ty jsi mi vlastně neřekla, co přesně mám dělat, ale navedla jsi mě tak, že jsem si na to přišel sám… to je bomba!“

„Velmi oceňuji, že mě opravdu posloucháš, vnímáš a nesoudíš mě. Díky tvému přístupu mám pocit, že to opravdu zvládnu.“

Věřím tomu, že každý může dokázat téměř všechno po čem touží. Ráda vám pomohu prozkoumat vaše staré programy, které vás brzdí a vzít konečně zodpovědnost do svých rukou. Spousta z nás vyrůstala v kritickém prostředí či klasické školství zakopalo naše talenty a přednosti kamsi velmi hluboko, jen abychom byli „normální“ a „zapadli“. 

Jsem si jistá, že každý z nás má v sobě ukrytý neuvěřitelný potenciál a mně bude velkou ctí vás navést a pomoci vám žít podle vašich představ.

Nemohu udělat vše za vás, ale pokud se na tuto cestu sebepoznání vydáte, mohu vám slíbit svoji podporu a empatii. Můžete si to představit jako takové dobrodružné putování z jednoho místa do druhého-přesně tam, kde chcete být a budete se tam cítit šťastně. Cestou na vás budou sice čekat nástrahy, nějací ty bubáci, ale i úžasné pocity, že VY jste byli ochotni se jim postavit a překonat je. A moje úloha?.... budu tak blízko, jak jen VY sami budete potřebovat.